Tentokrát opěvují islámské právo sharía, které je ovšem podle rozhodnutí Evropského Soudu pro Lidská Práva(ESLOP/HUDOC) neslučitelné s demokratickým zřízením.
Evropský soud pro lidská práva roce 2003 rozhodl, že sharía je neslučitelná s demokracií (Případ Refah Partisi vs Turecko). Má-li někdo v programu sharíu, má v programu potlačování demokracie, lidských práv a svobod.
Výňatek z vyjádření:
...Zásada sekularismu je jistě jedním ze základních principů státu, které jsou v souladu se zásadami právního státu a dodržování lidských práv a demokracie. Postoj, který nerespektuje tuto zásadu, nemůže být akceptován, bude brán jako pokus o narušení těchto principů, skrytý za svobodu projevovat své náboženství, ale s cílem tyto principy zrušit. (demontáž dodržování lidských práv, demokracii a sekularitu)
Dalším a možná i závažnějším problémem je, že Organizace islámské spolupráce (dříve zvaná Organizace islámské konference), založená v roce 1969 a sdružující 57 členských zemí s 1,6 miliardou obyvatel, schválila v roce 1990 znění "Deklarace lidských práv v islámu", které jsou v souladu s právem sharía. Tato deklarace je známá jako Káhirská "Deklarace lidských práv v islámu". Dává "Všeobecnou deklaraci lidských práv OSN" do souladu s právem sharia.
Tedy Káhirská deklarace je vlastně veřejným přiznáním, že právo sharia je neslučitelné i s "Všeobecnou deklaraci lidských práv OSN". Jinak by nebylo nutné ji upravit právě prostřednictvím Káhirské deklarace. Islámské země se tak vypořádaly s nutností přijmout "Všeobecnou deklaraci lidských práv OSN", ale upravily si ji podle vlastních potřeb a to pod záminkou dodržení náboženských svobod. Přitom "..lidské práva jsou neměnná a nezrušitelná a univerzální...", tedy náboženství nemůže být těmto právům nadřazené.
Sharia je nepřijatelná jak pro rozpor s demokraciím, tak i pro porušování Všeobecné deklaraci lidských práv OSN.
Jeden příklad z Káhirské deklarace:
2) Článek 1b
"Všechny lidské bytosti jsou Boží stvoření a On nejvíce miluje ty, kteří jsou nejprospěšnější Jeho stvořením a nikdo není nadřazen druhému, jen z pohledu bohabojnosti a dobrých skutků."
Věta znamená nerovnost na základě víry, kdy muslimové jsou oceňováni více než nevěřící, přičemž na základě článku 24: "Všechna práva a svobody stanovené v této deklaraci jsou předmětem islámské Šaríe" a článku 25: "Islámská Šaría je jediný zdroj pro vysvětlení nebo bližšího objasnění každého z článků této deklarace" jsou podle Šarie muslimové nadřazeni nemuslimům. To je v rozporu s článkem 1 Všeobecné deklarace lidských práv OSN, který zní: "Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství."
Zásadní rozpor v kritizovaném článku je ten, že podle autora neexistuje žádný závazně sepsaný text práva sharia. Sharia přitom vychází jednoznačně z koránu(božího slova), činů a názorů proroka Mohameda. Je tedy jednoznačně a pevně zakotvena ve svatých textech. Příklady. Nejstarší zásady se týkají rodinného práva, například manželství (Mohamed nezpochybnil starší kmenové právo umožňující polygamii), věna, rozvodu (ar. talaq; pokud se chce rozvést muž, stačí když třikrát pronese „rozvádím se s tebou“), dědictví (muži mají nárok na dvakrát tak velké podíly než ženy) a podobně.
Ve většině interpretací šaríje je konverze muslimů (apostasie) k jinému náboženství nebo k ateismu přísně zakázána a považována za odpadlictví. Mnoho islámských zemí za odpadlictví uděluje výjimečný trest. Obvinění z odpadlictví lze užít i proti nekonvenčním interpretacím Koránu. Příkladem takového postupu je perzekuce známého odborníka na arabskou literaturu, Nasra Abu Zayda. Dalším známým příkladem takových obvinění a perzekuce je známý případ Salmana Rushdieho, který psal o polyteistických verších, škrtnutých z Koránu muslimy, známých též jako Satanské verše.
Jiné příklady jsou použití práva sharia pro nemuslimy, nejčastěji se jedná o rouhání či znevážení islámu (blasfemie). Příkladem je íránský pastor Jusef Nadarchání, který byl odsouzen k smrti za odpadnutí (od islámu), ale nakonec propuštěn na svobodu. Další případem je trest smrti podle práva sharía, který hrozí křesťance Asii Bibiové, která byla odsouzena za rouhání, přesněji jde o znevažování(blasfemie). Napila se ze studny určené pouze pro muslimy. Je nutné si uvědomit, že tyto případy jsou souzeny v souladu s místními zákony a ústavním islámským pořádkem. Jedná se o oficiální státní politiku a přístup k právnímu pořádku.
Základní problém je ten, že sharía je dána bohem, kdežto demokracie, lidská práva a na ně navazující zákony, jsou lidským dílem. Proto je pro muslima sharía těmto nadřazená. Výsledkem je rozpor s demokracií a evropským pojetím práva a svobod. Tedy pro muslimy a muslimské země je právo sharía definováno jasně. Rozdílný výklad bývá v moderních zemích v trestním právu.
Také ESLP/HUDOC musel svá rozhodnutí opřít o nějaké relevantní texty. Navíc právo sharía se vyučuje na právnických školách v muslimských zemí a tedy musí opírat o zakotvené psané texty, schválené náboženskou autoritou. Každé rozhodnutí má oporu v svatých textech. A ty jsou jasné. Jedná se o Korán, výroky a životopis Mohameda. To je základní psaný zdroj práva sharie. Podle autora by se vlastně nemohli rozhodovat, protože nemají pro svá rozhodnutí žádnou písemnou oporu. A to je zásadní logický rozpor mezi tímto tvrzením a realitou.
Pro odsouzení práva sharia jako nedemokratického a nehumánního, nám stačí již výklad rodinného práva, postavení ženy, nevěřících a rozpor, neslučitelnost s demokracií a lidskými právy. Tento rozpor je naprosto zásadní. A to je také největší problém autora. Tomuto základnímu rozporu se cíleně vyhnul, záměrně ho zamlčel.
Autor článku zveřejněného na stránce HateFree Culture pan Miroslav Libicher, je velice známým obhájcem islámu a islamizace. Protože se jedná o inteligentního a vzdělaného člověka, jsou jeho manipulace velice promyšlené a sofistikované.Proto je potřebné se ptát, proč opakovaně Islám obhajuje podobnými konstrukcemi a velice dobře připravenými manipulacemi. Proč obhajuje a propaguje nedemokratický a dehumanizační Islám. Proč si ho v Evropě přeje. Těžko věřit, že problém nechápe a nevidí! Musí se jednat o záměr. Je jeho cílem demontovat současný "status quo" Evropy a potlačit demokracii a lidské svobody, ač se jimi tak rád zaštiťuje? Měl by na tuto otázku veřejně odpovědět. Proč to dělá a co tím sleduje, ač musí znát pravdu a chápat následky svého přístupu. A měl by odpovědět, zda je připraven také nést osobní odpovědnost za následky tohoto přístupu.
Také skupina lidí kolem HateFree CUlture se nemůže tvářit, že neví, nezná a nechápe. Množství podobných konstruktů a polopravd zveřejněných na jejich stránkách není náhodné. I u této státem placené aktivity, je potřebné se veřejně dožadovat odpovědi, komu slouží a co touto manipulací chtějí docílit.
Zdroje:
Článe HateFree http://www.hatefree.cz/blo/clanky/1163-proc-se-nebat-sariy
Rozbor rozsudku Refah Partisi vs Turecko je popsán zde.. http://www.icnl.org/research/journal/vol6iss1/special_5.htmOriginál rozhodnutí .. http://hudoc.echr.coe.int/eng?i=002-5004#{"itemid":["002-5004"]}
Další rozhodnutí ESLP o právu sharia .. http://hudoc.echr.coe.int/eng#{"fulltext":["sharia"],"documentcollectionid2":["GRANDCHAMBER","CHAMBER"]}
Rozbor Káhirské Deklarace lidských práv v islámu
http://zboril.blog.ihned.cz/c1-63944160-kahirska-deklarace-lidskych-prav-v-islamu-z-roku-1990http://www.faithfreedom.org/Articles/Ohmyrus30816.htm
