Co vlastně sleduje iniciativa Hate Free Culture

Na internetu, FaceBooku, pomocí placených reklam v médiích, je stále více propagována iniciativa Hate Free Culture. V poslední době je propagace této iniciativy aktivní také formou vložených dialogů v televizních seriálech jako je například Ulice na TV Nova. Děje se to tak, že postavy tohoto seriálu opakovaně zavádí rozhovory na téma Hate Free Culture a snaží se do děje vkládat vysvětlení domnělých  postojů a praktik tohoto hnutí. Hate Free Culture je hnutím především placeným a ne spontánní. Není to tedy vnitřní reflexe společnosti na vnitřní situaci. Je to placená iniciativa, která hájí zájmy těch, kteří si ji platí. Tedy omezené skupiny lidí, kteří tak vnucují většinové společnosti svoje pravdy. Má za sebou tzv. Norské fondy, hovoří se o neskutečné částce 38 milionů korun a oficiální vládní podpoře. Navenek je to ušlechtilý boj, ale je tomu tak i ve skutečnosti? Co vlastně tato iniciativa dělá?

Vytváří zdání boje proti nesnášenlivosti a netoleranci vůči nejrůznějším odlišnostem, rasám a kulturám. Tedy navenek velice ušlechtilé téma. Ovšem ono to už tady bylo a opakuje se nám to tady takřka cyklicky. Vždy to bylo ve jménu nějaké  "ušlechtilé" ideologie a myšlenky, která měla spasit, zachránit, pozvednout národ nebo dokonce celou civilizaci. A použilo se to vždy k boji s názorovými oponenty. Vlastně k jejich likvidaci, alespoň té společenské, později té fyzické. Místo tvořivému dialogu a výměny myšlenek, byly jiné než oficiální názory takto potlačovány. Pravda se omezila jen na tu jednu jedinou, oficiálně propagovanou a schválenou. Oficiální propaganda potom tyto ideologické oponenty veřejně zesměšňovala nebo označovala za nepohodlné, někdy prostě za zrádce.

Staré triky, dobré triky. Nacisté úplně stejně napadali své odpůrce, používali stejnou techniku jako Hate Free Culture. Každý, kdo šířil jiné než NSDAP schválené myšlenky, byl zrádce národa, škůdce tvořivé snahy o pozvednutí hrdého německého snažení o sebeurčení a budování spokojeného života každého jednotlivého Němce. Prostě kritici NSDAP,  byli obviněni z NENÁVISTI ke všemu co je každému Němci svaté! A tito lidé nebo jejich názory byli následně veřejně zesměšňovány, nejdříve karikaturami a hanlivými články. Ti nejaktivnější byli propíraní veřejně v rádiu a na velkých mítincích NSDAP. Později byli tito názoroví oponenti kriminalizováni.

V Německu to byla například také velká veřejná kampaň proti swingu. NSDAP a jejich ideologové označily swing za příklad americké dekadence, která se snaží nenávistně ničit vše na čem Německý národ buduje svoji budoucnost. Nejdříve se noviny plnily karikaturami swingových tanečníků. Ti byli označení za nepřítele německého národa a nových pořádků. Později byli lidé, kteří byli podezření z účasti na skoro ilegálních tanečních večírcích swingu, napadáni příslušníky SA a SS.

Takových témat si NSDAP nalezla více a praktika byla vždy stejná. Veřejné zesměšnění, odsouzení z netolerance k novým myšlenkám, neloajálnosti k německému národu. Nakonec jejich likvidace v koncentračních táborech, kde měli být převychování. Jak to dopadlo víme všichni.

Komunisté používali stejnou strategii. Odpůrci byli jejich ideologie a kritici jejich činů byli také veřejně zesměšňováni. Praktiky byly s těmi nacistickými úplně schodné. U nás to byla například kampaň proti „pozůstatkům maloměšťáctví, náboženství a pověr“. Oficiálně se brojilo proti rock n' rollu a různým myšlenkám NETOLERANTNÍHO, NENÁVISTNÉHO a zpátečnického kapitalismu. Tedy všemu, co bylo svaté pokrokovým myšlenkám komunismu a nebylo v zájmu dělnické třídy.

Dnes zde máme Hate Free Culture, která s snaží tvářit jako něco, co bojuje proti netoleranci k různostem, jiným kulturám, rasám a náboženstvím. Přitom, když si přečtete články upozorňující na domnělou netoleranci, zjistíte zajímavý fakt. Netoleranci a nenávist hlásají především jejich reakce. Netolerují a nenávidí vše, co není v souladu s požadavkem zadavatele a provozovatele tohoto hnutí. Čí chleba jíš, toho píseň zpíváš. Stačí se jen na nějaké, zadavatelem sledované, téma vyjádřit, na některé problémy poukázat a už jste v jejich hledáčku a jste jejich cílem. A reakce bývají někdy opravdu hysterické, urážlivé a zlostné.

Už jen jejich reklama je zajímavá. Objeví se tam několik lidí, kteří mají výrazem tváře vyjadřovat zlost. No nevím, ale takto zlostný výraz rozhodně nevypadá, video je zde. Hate Free Culture evidentně slouží, stejně jako jeho předchůdci, k potlačení jiných názorů než jsou ty oficiální. Dnes je to politická korektnost, multikulturalismu a nedemokratické prosazování zájmů menšin a odlišností na úkor běžného občana. Tedy postupná a nenápadná likvidace občanského demokratického státu, kde jsou rovnost, stejné vymoženosti, příležitosti  a povinnosti již dávno zaručeny ústavně.

Největší demagogie je ovšem jejich údajný boj proti nenávisti. Cokoli budou považovat za špatné, tak je zaviněno Vaší nenávistí. Větší demagogie a zjednodušování snad neexistuje. Máte na něco jiný názor a oni vědí předem, že tento názor je chybný a předem znají i důvod. To je Vaše osobní nenávist. A to ani nemusí předem vědět, jak jste ke svému názoru došli, na základě čeho ho zastáváte. A i kdyby byl chybný, nemusí to být přece právě tou nenávistí. Jako kdyby za chybou školáka v matematických testech, byla jeho vždy jen nenávist k matematice. To může být pokaždé jinak. Nemůžeme přece přijmout univerzální pravidlo, že když má někdo jiný názor, tak je to dáno jen a jen tímto univerzálním a jediným důvodem. V tomto případě nenávistí. Ty důvody mohou být v různých případech a pro různé lidi přece jiné.

Jak je vidět, nastupuje zde nová totalita. Protože boj proti jiným názorům než těm oficiálním, je vždy znakem nastupující totality. V demokratické společnosti se diskutuje o všech tématech, které společnost a její občany tíží, které se zdají být společensky důležité.  A debata je debatou jen tehdy, když si nikdo nenárokuje automaticky větší pravdu. Pravdu je možné zjistit a prosadit jen na základě důkazů a věcných argumentů. Pravda prosazená potlačením jiných názorů už z tohoto jednoduchého principu nemůže být pravdou objektivní, protože pravda tyto nedemokratické postupy nepotřebuje. Obhájí se sama právě pomocí jasných argumentů.

Jen dodám, že komunisté i nacisté oslovovali a přitahovali prakticky stejný typ lidí. Je to svědectvím Friedricha Augusta von Hayek, nositele Nobelovy ceny za ekonomii. A  protože tito lidé jsou přítomni v každé době a každé společnosti, bojím se, že tomu je stejně i dnes. Tím co se dnes děje, jsou jistojistě tito lidé přitahování stejně, jako je můra fascinována světlem.

Ještě přidám svědectví Františka Langera z 2.2.1927  nazvaného "úvodník Aférového žurnalisty"

Typ aférového žurnalisty je možno z hruba popsati takto:

1. Nechce nebo nedovede si opatřit řádné informace o svém předmětu.
2. Objektivitu zpravodajství zcela podřizuje zájmům svého zaměstnavatele.
3. Je skromný anonym,nepodepisuje se,neznačkuje své články.
4. Je-li usvědčen ze lži nebo omylu,vykroutí se zapřením nebo překroucením,spoléhaje právem na to,že čtenáři jeho listu se nepamatují,co řekl včera.
5. Cituje-li protivníka,překrucuje(buďte si jisti,že překroutí i tento článek,bude-li se mu hodit) a falšuje citáty,dovede falšovat i uvozovky a rozdělující znaménka.Jeho rozmluva není dialog,ale falšovaný monolog s druhou stranou.
6. Nelze mluvit o něm jako o čestném soupeři.Snižuje druhého muže,nepřizná se,když byl v neprávu,nedá dostiučinění po porážce.Je hrubý a plačtivý,surový a sentimentální a těsně vedle své sprostoty se dovolává soucitu,že mu bylo také vynadáno.

A ještě jedna citace..  sociolog Petr Hampl: ,,Pokud bereme lidi jako svobodné občany, pak mají nárok rozhodnout, koho na území daného státu přijmout a koho ne. Pokud bereme lidi jako otroky a nevolníky, pak rozhodne centrála bez ohledu na názory občanů..."