Islám v Indonésii

17. 01. 2015 11:00:22
Nestále je nám předhazováno, že Indonésie je multikulturalistický ráj, vzor všech multikulturalistů.Jak to tedy vlastně je? Statistické metody pro hodnocení jevů a událostí učí, že výrazně nejhorší a výrazně nejlepší výsledek se mají z hodnocení vyloučit. Předpokládá se, že je to nesystémová odchylka, způsobená chybou nebo osobní zainteresovaností někoho, kdo událost popsal. Proto by se měla taková výrazná odchylka, jakou Indonésie je, z hodnocení vyloučit. Dá se předpokládat, že hodnocení Indonésie jako jediné země, kde multikulturalismus funguje, je dáno jiným faktorem než je multikulturalistické promísení kultur a náboženství. Například jinou mentalitou lidí nebo jiným kulturním vlivem.

Především se omlouvám, je to ptrochu rozsáhlé, ale jinak to opravdu nejde. A pro ty co nechtějí číst spoustu faktu napíši rovnou:

Lidově řečeno, jedna vlaštovička jaro nedělá. Bolí to, ale mukltikulturalistický ráj se nekoná. A skočtě na konec k hodcení...

Statistické metody mne vedou ke zjištění skutečného stavu společnosti v Indonésii. Jsem omezen možností získat informace pouze přes internet, tedy "vyguglit" je. Proto jsem vyřadil nedůvěryhodné zdroje nebo zdroje, které se jeví jako informačně "přehnané" a to na obě strany. Ty které hodnotí situaci příliš optimisticky nebo příliš destruktivně. Jak to tedy vypadá.

Základní údaje:
Počet obyvatel: 231 369 500 (4. na světě, odhad 2009)
Náboženství: muslimové 87 %, protestanti 5 %, římští katolíci 3,5 %, hinduisté 2 %, buddhisté 1,5 %, jiní 1 %.
Indonésie je tvořena asi 17 500 ostrovy.

Indonésie je republikou s prezidentským systémem. Nejvyšším zákonodárným tělesem je Lidové konzultativní shromáždění. Jeho hlavním úkolem je podpora a doplňování ústavy, inaugurace prezidenta a formalizace státní politiky. Má rovněž právo odvolat prezidenta. Tvoří jej dvě komory, Lidová reprezentativní rada o 560 členech a Regionální reprezentativní rada o 132 členech. Lidová reprezentativní rada schvaluje zákony a kontroluje exekutivu. Je volena občany na základě systému poměrného zastoupení.

Indonéská společnost je tvořena asi 300 etnickými skupinami, jejichž kultura byla po staletí ovlivňována indickou, arabskou, čínskou, malajskou a evropskou kulturou.

Ačkoliv je náboženská svoboda (sekularismus) zakotvena přímo v ústavě, vláda oficiálně uznává jen šest náboženství: islám, protestantismus, římský katolicismus, hinduismus, buddhismus a konfucianismus. Ačkoliv nejde oficiálně o islámský stát, má Indonésie největší muslimskou populaci na světě, neboť 86,1% obyvatel se hlásí k islámu. Křesťané tvoří 8,7% populace, hinduisté 3% a buddhisté a dalších 1,8%. Většina indonéských hinduistů jsou Balijci a většina buddhistů jsou etničtí Číňané. Ačkoliv jde o menšinová náboženství, mají buddhismus a hinduismus stále značný vliv na indonéskou kulturu. Islám přejali poprvé pod vlivem zahraničních obchodníků obyvatelé severní Sumatry ve 13. století a v 16. století se stal dominantním náboženstvím. Římský katolicismus přinesli do oblasti portugalští kolonialisté a misionáři. Holanďané byli naopak během koloniálního období zdrojem protestantství. Velký podíl Indonésanů, například javánští abanganové, balijští hinduisté a dajáčtí křesťané, praktikuje méně ortodoxní formu svého náboženství, která byla výrazně ovlivněna místní vírou a tradicemi.

V Indonésii převládá islám sunnitského směru. Největší procento muslimů žije na Sumatře, Jávě a Sulawesi. V politice hrají klíčovou roli dvě muslimské strany: Nahdatul Ulama (vzkříšení uléma, zal. 1926) má 40 mil.členů (1/6 obyvatel), a strana Muhamadiyah s 35 mil.členů. První strana je konzervativní, druhá reformní.

Realita:
Od roku 1945, kdy Indonéská republika vyhlásila nezávislost, je nejlidnatější muslimskou zemí světa.Muslimská většina obývá ostrov Jáva, Nusa Tenggaru Barat, Sumatru, pobřeží Kalimantanu, Sulawesi a Severní Moluky. Právě vznik samostatné republiky se stal spouštěcím mechanismem radikalizace indonéského islámu. Sukarnovo přijetí unitární a sekularizované tváře nové republiky r. 1950 nebylo v tradičních islámských kruzích vítáno. K největší radikalizaci přirozeně došlo v provinciích s nejstriktnějšími vazbami k islámu - v Ačehu a na Sumatře. Ačežskou vizí, ke které se připojily i jižní Sulawesi, bylo vytvoření muslimské teokracie. V 50.-tých letech hnutí Darul Islam (Stát islámu) dokonce tvořilo alternativní vládu. S rokem 1962 přišel jeho brzký zánik - pronásledovaní členové byli zajati, či zabiti. Ještě v sedmdesátých a osmdesátých letech však v ilegalitě fungovala menší, ideologicky příbuzná organizace - Komando Jihad. Cílem organizace Jemaah Islamiyah (Islámská kongregace), působící od roku 1993, je vznik panislámského chalífátu, jehož součástí by byla Indonésie, Brunej, Malajsie, Singapur, jižní Thajsko a jižní Filipíny. Přestože ideologické kořeny organizace sahají až k Darul Islam, Jemaah Islamiyah je dnes považován za východní křídlo Al-Kajdy.

Co tedy odlišuje tradicionalistický fundamentalismus od islámistického radikalismu?

Tradicionalisté usilují o návrat ke strohému a přísnému životu svázaného islámem - k takovému, jaký byl zvykem ve středověku. Islámisté vycházejí z reformního hnutí salafíja (obroda islámu), který usiluje o provedení nevyhnutelné reformace. Zatímco tradicionalisté žijí většinou v odlehlejších vesnicích se silnými vazbami na tradiční život, sociální základna islámistů je odlišná. Jde především o městské obyvatelstvo, často částečně sekularizované a odtržené od kontextu islámských dějin i náboženské praxe. Chybějící znalosti muslimské věrouky jsou vyplněny hlásáním myšlenek blízkých nacionalismu i komunismu.

Poté, co došlo k pádu Sukarnovy vlády (1966) za přispění americké bezpečnostní služby CIA, která se obávala, že je prezident Sukarno příliš přátelský k Sovětskému svazu, převzal otěže Indonésie pravicový generál Suharto. Rychle přistoupil k masovému vyvražďování příslušníků početné Komunistické strany Indonésie (která však neměla vedoucí postavení), stejně tak jako čínských přistěhovalců. Právě kvůli tomu dnes mnoho indonéských muslimů považuje Spojené státy za nepřítele islámu. Radikální indonéské organizace hledají lék na současný “Západem zkažený” svět (nazývaný též jako novodobá džahílija) a hlásají odvážné vize o návratu ke “zlatému věku” islámu. Nezřídka používají rétoriku džihádu, jež se diametrálně liší od jeho pravého pojetí. S důrazem na nacionalistické smýšlení jde o účinný nástroj k mobilizaci nemalé skupiny obyvatel - třeba tak, jak se tomu stalo v Ačehu. Ve zkratce - zatímco se tradicionalisté pojí s ryzí praxí islámu, radikální islámisté se soustředí především na politizaci islámu.

V nedávné době místní orgány nechaly zavřít evangelikální modlitebny a zavedly vyhlášky usilující o omezení růstu církve. K ukončování činnosti křesťanských společenství dochází i násilím, ke kterému se extrémisté často uchylují s tichým souhlasem místních nebo provinčních úředníků. Podle Společného ministerského dekretu vydaného v roce 1969 a novelizovaného v roce 2006 musí všechny náboženské skupiny v Indonésii žádat o povolení k výstavbě nebo provozování objektu určeného k bohoslužbám; v praxi musí toto nařízení dodržovat pouze nemuslimové. Úprava také vyžaduje, aby s existencí církevní budovy vyjádřila svůj souhlas většina sousedů v oblasti. Povolení někdy nebývá uděleno a dochází také k uzavírání (v minulosti schválených) modliteben, na které si muslimové stěžují. Hlas mučedníků poskytuje materiály místním evangelistům a podporuje sirotky, kteří přišli o rodiče při plošných útocích na křesťanské osady v letech 1999 až 2003.

Oficiální rady pro turisty

Jelikož je hlavním náboženstvím v Indonésii islám, je důležité, aby se turisté chovali podle islámských norem a dogmat. Ženy nemusí být celé zahalené, ovšem neměly se naopak nepatřičně odhalovat a vystavovat. Také byste měli dodržovat zvyky tohoto náboženství a při státních a náboženských svátcích nevytvářet nepatřičný rozruch. Ovšem ne všichni obyvatelé vyznávají islám, můžete se tedy setkat i se zvyky a svátky jiných náboženství. Měli byste proto mít stále na paměti, že byste se měli vyvarovat hanění všech náboženství, abyste se nedostali do potíží.

Sledované oficiální události:

23. 12. 2005 Letošní Vánoce, které zdejší křesťané slaví tak jako všude jinde na světě, podávají důkaz, že ideál Jednoty v různosti je pro naprostou většinu lidí souostroví důležitý. Bez ohledu na náboženství. Tisíce indonéských kostelů, jež by se o svátcích podle zpravodajských služeb mohly stát terčem útoků islamistů, budou totiž střežit hlídky muslimů. Pomáhat jim přitom budou hinduisté i buddhisté. Největší indonéské muslimské uskupení Nahdlatul Ulama, jež má na čtyřicet milionů členů, již počátkem prosince oznámilo, že křesťanské svatostánky budou během vánočních svátků hlídat členové jeho křídla Banser. Ti většinou bývají vycvičení v bojových uměních. „V tomto roce jsme také kontaktovali skupiny z jiných náboženství, jako hinduisty či buddhisty,“ tvrdí koordinátor akcí Banseru Tatang Hidayat. Tento týden navíc vyšlo najevo, že kostely, jichž je jen v metropoli Jakartě 1252, se rozhodli střežit i členové křesťany obávané militantní muslimské organizace Fronta islámské obrany. Ta je notoricky známá především útoky na „místa hříchů“ – prodejny s alkoholem či kluby, kde se podle nich provozuje prostituce či prodávají drogy. Její představitelé se přitom často nijak netají tím, že by chtěli, aby se život v Indonésii řídil podle islámského zvykového práva šaría. „Zapojíme se přímo do ochrany kostelů, abychom ukázali, že vztahy mezi náboženskými skupinami v Indonésii jsou dobré,“ nechal se slyšet představitel této organizace Alawi Usman.

13.2.2011. 58letý občan Jakarty byl shledán vinným distribucí knih a letáků, které „šíří nenávist proti islámu“ a odsouzen na 5 let do vězení. Dav pravověrných muslimů poté napadl soud, zapálil 2 křesťanské kostely, na další kostel a školu házel kamení a nejméně 9 lidí bylo odvezeno do nemocnice. Při akci aktéři vykřikovali, že rouhač měl dostat trest smrti. Pořádková policie dav rozehnala a některé z účastníků předvedla k výslechu. Islámský ústavní soud v minulém roce podpořil zákony proti rouhání, jako „neomezující náboženskou svobodu a potřebné pro náboženskou harmonii sekulárního státu.“

25. 9. 2011. V boji proti křesťanům užili radikální muslimové sebevražedného atentátu na křesťanský kostel ve střední Jávě. Podle dosavadních informací spadá podezření na Cirebon group, která má na svědomí i jiné atentáty. Na ostrovech zajišťuje bezpečnost nejen policie, ale situaci se snaží uklidnit i elita místních umírněných muslimů, kteří nabídli svou pomoc církvi. Také prezident, vláda, ale i Din Syamsudin, který je ředitelem druhé největší islámské organizace v zemi, veřejně odsoudili útoky odehrávající se v ulicích měst Indonésie. Ovšem násilí se stále nedaří dostat pod kontrolu. Dokonce došlo k uzavření několika křesťanských kostelů, ke kterým patří i jeden v západní Jávě, ve městě Jatinangor. Zde místní pohlavár Arief Saefolah nijak nebránil radikálním muslimům Islamic Defender Front (FPI) v jejich počínání- uzavření kostela, a znepokojivou skutečností je, že o zabavení věcí se dokonce postaraly i Policejní jednotky civilní služby (Satpol PP).

21 srpen 2014. Jakarta odhaduje, že desítky Indonésanů cestovali do Sýrie a Iráku bojovat a Yudhoyono řekl, že jsou obavy s jejich návratu. Vládní agentury mají za úkol zabránit šíření extremistické ideologie v zemi. "Naši občané tady v Indonésii by se měli vzepřít náboru ze strany ISIS, která šíří a obsahuje extremistické názory," řekl prezident, jehož deset let ve funkci končí v říjnu.

Nedatované události
Ve čtvrti Poso vzplál velmi silný konflikt mezi muslimy a křesťany a to o kontrolu nad místní samosprávou. Toto způsobilo násilí, nasledované evakuací dětí a bylo také mnoho zraněných nebo zabitých lidí. Teroristické skupiny vznikají v regionu a to včetně islámských militantních skupin, jako jsou Laskar džihádu, které jsou financovány al Kajdou. I když mírová smlouva byla podepsána asi před rokem, násilí v Poso začíná znovu eskalovat. V poslední době, Jakarta poslala vojáky s úkolem rozptýlit násilí.
Militantní skupina obsadila pět křesťanských vesnic, kde žilo asi 8000 lidí, kteří mají být vyhnáno ze svých domovů.

Moluky, mnoho domů a kostelů bylo spáleno. V letech 1999 a 2000 asi 3000 lidí zemřelo v důsledku náboženských konfliktů.

Bali V roce 2002 několik výbuchů, ke kterým se přihlásili teroristé, při kterých bylo zabito více než 180 lidí a 200 dalších se stále pohřešuje. Útok byl odsoudily nejen Spojené státy, ale i Velké Británie a Francie. Krátce po tomto útoku, vůdce Laskar džihádu se rozhodl rozpustit svou skupinu a spojit se s 3000 bojovníky z Maluku. V tomto regionu působí extremisté, kteří způsobují největší konflikt mezi dvěma náboženstvími, jejíž důsledkem je nenávist mezi kulturami a může vést k dalšímu násilí.

Ústav mezinárodních vztahů (citace, výňatek) k tématu

"...Samotnou rostoucí zbožnost není samozřejmě nutné ihned považovat za problém. Problémem je však obrovská politizace náboženství, kdy politici a další osobnosti veřejného života vedou horké debaty mj. i o tom, jak mají ženy chodit oblékané včetně toho, jak dlouhé sukně mají nosit, zda se mohou nesezdané páry držet za ruce na veřejnosti apod.
Tyto okolnosti rozhodně nepřispívají k dobrému postavení náboženských menšin, kterým není indonéská většinová společnost příliš nakloněna a jejichž práva často trpí, nejen v důsledku výše popsaných regionálních nařízení. Křesťané i další nemuslimové si mnohdy nesmějí vybudovat modlitebnu ve své čtvrti, bývají diskriminováni v zaměstnání a obecně nemohou svobodně vyznávat svou víru mnozí z nich pak vykonávají své bohoslužby v hotelích, kam nesahá vliv muslimy ovládaných místních samospráv. O to větším paradoxem pak je, když se indonéský prezident Susilo Bambang Yudhoyono zasazuje o práva muslimských menšin ve světě (etnická skupina Rohingya v Barmě), či na půdě Valného shromáždění OSN prosazuje mezinárodní protokol proti hanobení náboženství jakožto součásti „univerzální kultury vzájemné tolerance a vzájemného ocenění náboženských přesvědčení“ druhých, k čemuž ho dovedla vlna odporu muslimské komunity proti „rouhačskému“ filmu Innocence of Muslims. Osud a ochrana vlastních občanů nemuslimů, kteří představují minimálně 13 procent populace tedy nejméně 30 milionů lidí je mu však podle všeho lhostejná, protože o jejich práva se nikdy rázně a otevřeně nezasadil.
Předvídat, jakým způsobem se bude do budoucna ubírat indonéská společnost a nakolik „islámskou“ se stane, je však v tuto chvíli stále velmi obtížné. Je pravděpodobné, že islám a zvláště jeho modernistická, „globální“ forma bude mít rozhodující slovo. Ta je, jak známo, otevřena spolupráci se stávajícím politickým systémem, takže „talibanizace“ Indonésie pravděpodobně nehrozí. Spíše je otázkou, jak v důsledku působení islámských politických stran a hnutí budou po malých dávkách prosazeny prvky šarí ́atského práva na regionální i celostátní úrovni, a jaký to bude mít v důsledku vliv na pluralitu indonéské společnosti a její náboženské menšiny. Jestliže politickou tranzici má Indonésie již za sebou, ta sociálně-náboženská je momentálně v plném proudu a její následky budou zřejmé nejdříve v horizontu několika let..."

Extrémistické skupiny v zemi:
V zemi působí i radikální či přímo teroristické organizace usilující o islamizaci celé Indonésie. Jsou to Surekat-i-islam, Fronta obránců islámu, brigády Hizballáhu, Laschar džihád a Hnutí proti úpadku. To jsou organizace, ze kterých se rekrutují útočníci proti jinověrcům. Mnohé z nich spolupracují s mezinárodní teroristickou sítí Al-Káida, která je cvičí, vyzbrojuje a financuje, ovšem existují i velice silné náznaky, že jsou mimo to vyzbrojovány a cvičeny i indonéskou armádou a policií.

Mimořádně agresívní terorismus provozuje již několik let skupina Laschar džihád, která již realizovala útoky proti křestanským vesnicím na Sulawesi, Molukách a v Západní Papuy. Zahrnovaly bombové útoky na kostely a modlitebny, ozbrojené útoky na celé křestanské vesnice, zabíjení jednotlivých křestanů i vypalování jejich polí a domů. Vláda země i přes proklamovanou ochotu bojovat proti terorismu není schopná proti ní účinně zasáhnout, což svědčí o propojení určitých úředních, armádních a policejních kruhů s těmito radikály.

Výsledek -hodnocení
Indonésie viditelně nevybočuje z vývoje v jiných islámských zemích.
I zde se projevuje snaha muslimů o dominanci a podřízení života členů jiných náboženských obcí plně islámským tradicím, zákonům a zvyklostem. Tedy vnucování některých veřejných projevů islámu i náboženstvím, které tyto veřejné projevy ve svém náboženství nemají.

Je zde spíše jisté zpoždění v tomto vývoji. Ještě v 70. a částečně 80. letech bylo ve většině islámských zemí viditelné velké společenské uvolnění a velká tolerance k jiným náboženstvím nebo menšinám. Také vliv islámu na každodenní život byl nepatrný. Běžné bylo naprosto evropské oblečení žen. Prakticky žádné zahalování, běžné byly minisukně. Ženy běžně chodily na vysoké školy a university. Společenské napětí byli relativně nízké.

Postupnou radikalizací se tyto země proměnily na dnešní stav. Vývoj Indonésie naznačuje jisté zpoždění za tímto vývojem. Ale je zřejmé, že v současnosti není stav příliš jiný než v jiných Islámských zemích. Násilí k jiným náboženstvím zde je stále intenzivnější.

Indonésie tedy není zemí bez konfliktů islámu směrem k jiným náboženstvím. Konflikty v zemi již existují dlouhodobě. Oficiální politika sice toleranci hlásá a prosazuje, ale sama zároveň vytváří byrokratickou persekuci a nerovnost, například při výstavbě nových kostelů, ze které mají výjimku muslimské stavby. Armáda sice potlačuje militantní islámské skupiny a projevy fundamentalismu, ale zároveň existují náznaky na propojení policie a armády ně některé fundamentalistické skupiny.

Indonésie tedy rozhodně není multikulturalistickou zemí zaslíbenou. Je to další iluze a blud multikulturalistů. Pouze zbožné přání. Multikulturalistickou Utopií.

Stále více se ukazuje, že multikulturalismus by fungoval pouze v případě, že se tohoto pokusu neúčastní Islám. Důvod je zřejmý, Islám není tolerantní náboženství. Prosazuje právo šaríja, které je podle HUDOC/ESLP neslučitelný s listinou základních lidských svobod a práv. Dále pak prosazuje jihád, tedy nenásilné a násilné prosazování islámu a práva šaríja na celém světě.

Poznámka autora. Pamatuji si večerníček Kozlík Matěj, který hledal zaslíbenou zemi, Kapustov. Také ji nikdy nenašel. Když ono by to bylo tak krásné, jít ruku v ruce vstříc k zářným multikulturalistickým zítřkům, bariéry padnou, zdi budou zbořeny a svět prozářen emisí prostým bio-sluncem a politicky korektní ráj zavládne na zemi. Já vím, bolí to! Ale není to!

Zdroje:
http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/asia/indonesia/11047487/Indonesia-president-says-Islamic-State-embarrassing-Muslims.html
http://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/5683-indonesie-muslimove-zapalili-kostely-na-protest-proti-mirnemu-rozsudku-za-rouhani-.aspx
http://projects.jou.ufl.edu/ktrammell/project2/religion/indonesia.htm
http://udalostiindonesie.blogspot.cz/2011/10/nabozensky-konflikt-muslimove-versus.html
http://iir.cz/article/jak-realna-je-hrozba-islamizace-indonesie

Autor: Luboš Král | sobota 17.1.2015 11:00 | karma článku: 29.40 | přečteno: 3312x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Jiří Žamboch

Prokazatelně lživý titulek o spotřebitelské náladě:

Titulek Seznam Zprávy: "Blbá nálada ustupuje, Češi se cítí ekonomicky nejlépe za tři a půl roku" znamená, že autor neumí napočítat do tří (let). Důkazem jeho lživosti jsou přitom informace přímo z článku.

29.3.2024 v 9:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 68 | Diskuse

Michal Sabó

Nechte nám Mrazíka! Proč Češi stále milují Rusko a staré časy?

Česká veřejnost je rozdělena na dvě poloviny. Jedna podporuje Ukrajinu, druhá si stojí za Ruskem. Co vede lidi k hájení tyranie?

29.3.2024 v 6:45 | Karma článku: 10.59 | Přečteno: 213 | Diskuse

Jiří Žamboch

Putinovo dnešní vojenské srovnání NATO a Ruska záměrně kulhá.Situace Ruska je o dost lepší

Dnešní srovnání NATO Putinem dalším chytrým Putinovým tahem.Prohlášení "Rusko vydává desetkrát méně na obranu než Spojené státy, tak je ruský útok na NATO nesmyslný." má ukolébat veřejnost evropských členů NATO.Je to však jinak.

28.3.2024 v 20:10 | Karma článku: 13.47 | Přečteno: 357 | Diskuse

Jan Pavelec

ČR má se svým upoceným pojetím liberalismu 200 let zpoždění.

Podle Listiny základních práv a svobod se Česká republika nesmí vázat na jakoukoliv výlučnou ideologii či náboženské vyznání, a podle Ústavy má být státem sociálním, nikoliv (neo)liberálním.

28.3.2024 v 15:50 | Karma článku: 14.66 | Přečteno: 241 | Diskuse

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 29.86 | Přečteno: 662 | Diskuse
Počet článků 38 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2323
Člověk a občan.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...